V půli září úly zavři … 

V půli září úly zavři a zahoď klíč od včelína.

Nastavuji tvář podzimnímu sluníčku, ještě krásně svítí, ale už je znát, že nemá takovou sílu. 

Pracuji na zahradě, sklízím zralé fazole a vyrývám mrkev na uskladnění. Včelky na vedlejším záhoně sbírají nektar a pyl z měsíčku lékařského, svazenky a hořčice, kterou jsem původně zamýšlela vysít jen jako zelené hnojení. Nestihla jsem ji však zarýt včas a tak vykvetla a včelky se z ní radují. Pylové košíčky na zadním páru nohou se jim plní žlutozlatými zrnky pylu.

Až to tady dnes dodělám, chystám se, že se k nim do úlu kouknu, asi naposledy tento rok. Chci se ujistit, že jsou moje holky zdravé a mají dostatek zásob na zimu. Když jsem tam byla před třemi týdny, objevila jsem ještě nějaká vajíčka.Teď na konci září už tam asi žádná nenajdu. Uvidíme, co tam na mě bude čekat.

Po cestě k úlu se zastavím v zahradním domku. Je tam sucho a teplo a tak tam chci dát sušit šípky, které jsem si nasbírala o víkendu u našich. Z košíku plnými hrstmi vybírám červenooranžové plody  a rozprostírám je v tenké vrstvě na sušící síť. Připadám si u toho jako včelka, která se s plnými rousky právě vrátila do svého úlu, pečlivě je vměstnává do buněk na plástvi a až nastane zimní čas, bude si na nich pochutnávat společně se svými sestrami.

Jak jsem předpokládala, matka v posledních dnech téměř ukončila plodování. Plástve jsou plné glycidových zásob. Včelstvo se zdá být zdravé a v dobré kondici snad přečká blížící se zimu.