Na počátku byla Iva …

Předjaří 2023

Centrum volného času, alias Domeček, jak mu tady v okolí všichni familiárně říkáme, je úžasné místo setkávání, nasáklé pohodou, tvořivostí a dětským smíchem. Učitelé a lektoři, se kterými jsem se zatím seznámila, jsou všichni moc fajn. Docela ráda tam chodím, jen  na recepci sedí dáma, která působí straše přísně a nepřístupně. Je to paní asi ve věku mojí mámy, chod recepce má pevně v rukou a nenechá proklouznout nikoho, kdo se nepřezul. A i když mě oslovuje Lucinko,  přiznám se, že se ji trošku bojím. 

Dnes je zase čtvrtek a já mám namířeno do Domečku na hodinu jógy. Protože mám ještě fůru času, courám se pomalu do kopečka a přemýšlím, jak bych se s paní recepční aspoň trošku skamarádila. Jsem těžký introvert a jakákoli interakce s cizími lidmi pro mě představuje docela nepřekonatelný problém a nikdy nevím, co říct, přesto bych s ní chtěla být zadobře. Ale jak to udělat, nemám tušení.

Zazvoním a paní recepční mě bzučákem pustí dovnitř. Dobrý den, pozdravím slušně. Dnes je tam ale nádherné počasí, že? A ta Vaše zahrada tady je tak nádherná, plná sněženek, vypadne ze mě takhle bez přípravy.

Paní recepční najednou roztaje a rozpovídá se o tom, jak  je tohle slunečné a teplé počasí koncem února optimistické a jak sluníčko láká ven nejen lidi ale i včelky. Rozpovídá se o prvním jarním proletu a jak se včely potřebují vyprášit. 

Cože se potřebují? Vyprášit? Fakt říkala vyprášit? Nemám tušení, co znamená, že se včely potřebují vyprášit, ale večer si to určitě vygooglím, slibuji si. 

Vy jste včelařka, zeptám se Ivy. 

“No, já ne, ale můj syn ano”, odpoví.  A pak už mi povídá o Honzíkovi, o jeho lásce ke včelám a Darwinovském způsobu včelaření a o knihách, které o včelaření napsal. 

To je teda frajer, pomyslím si. Uvažuji o tom, že si pořídím včely už dlouho, ale pokaždé zvítězí strach a obavy. Co jako budeš, frajerko, dělat, až se budou rojit? Co když budou nemocné? Blázníš, vždyť mají žihadlo a nebojí se ho použít? Ty jsi snad nepamatuješ, jak to bolí, když tě včela píchne?! A co když se ti nějaká zamotá do vlasů, co pak? 

Hltám Ivino každé slovo a někde v hloubi duše cítím, že bych to také chtěla umět, chtěla bych těm malým pilným tvorům rozumět, chtěla bych navázat na to, co můj táta před roky opustil. Chtěla bych včelařit a cítit tu úžasnou vůni medu a propolisu , tak jako kdysi i můj děda v útulném dřevěném včelíně, který na zahradě roky zeje prázdnotou.

Honzík by ti s tím určitě pomohl, nabídne se Iva a na kousek papírku mi napíše www. posledniprocento.cz , název jeho stránek. 

Jsem nadšená a nemůžu se dočkat, až Ludvíkovi sdělím, že si pořídíme včely. Bude ale asi ještě tři týdni trvat, než seberu odvahu a Honzovi napíšu.