Jeden z těch magických okamžiků, které si člověk pamatuje celý život. 

Slunce se pomalu sklání k obzoru, aby políbilo Zemi na dobrou noc. Obloha se vybarvuje jemnými odstíny růžové,  stíny se protahují a všechno v krajině ztrácí své ostré kontury v záři toho zapadajícího sluníčka.  Celá zahrada pomalu utichá a chystá se k nočnímu odpočinku, jen ptáci ještě zpívají své večerní ukolébavky, a i když je už něco málo po deváté večer, venku je stále příjemně teplo. 

Oblékám si včelařskou blůzu a klobouk, beru si dýmák, rukavice a rozpěrák a chystám se udělat důležitý krok na své včelařské cestě – poprvé úplně sama se chystám nahlédnout do úlu, abych zjistila, jestli se vylíhla nová matka. 

Matečníky jsme včelstvu dodali před 26 dny.  Matka se líhne po 16 dnech od položení vajíčka. Asi po 6. dnech od vylíhnutí se mladá neoplodněná matka – panuška – vydává na svůj snubní let. Na trubčím shromaždišti se spáří s několika trubci a pak se vrací do úlu a začíná klást.  

Taky si dnes připadám jako taková panuška – nezkušená včelařka, která se vydala na svůj první průzkum fascinujícího včelího světa.  Ruce se mi chvějí nervozitou, ale zvědavost je větší než můj strach. A tak oddělám strůpek košnice, párkrát do úlu jemně fouknu kouř z dýmáku, abych se ohlásila. Sejmu látku, která leží na horních loučkách a včelky už ji mají krásně polepenou propolisem. Včely jsou klidné, už nevystrkují na mě hrozivě zadečky, jako při poslední návštěvě.  Samozřejmě se jich pár přiletí podívat, kdo se jim to vloupává do jejich království, ale nijak neútočí.  Odvážím se proto opatrně vytáhnout první rámeček. Snažím se v té změti žlutočerných tělíček najít královnu. Zatím marně a tak rámek obrátím a pak je uvidím. Jsou tu! Na dně několika buněk včelího plástu jsou položená malinká zrníčka rýže – vajíčka. Víc už nezkoukám! 

Ať žije královna!