31. leden 2025 – první prolet

Krátce po poledni.
Slunce se dnes, stejně jako včera, opřelo do krajiny a rozehřálo vzduch na příjemných deset stupňů. Zima se na chvíli stáhla do ústraní a vytáhla ven spoustu nedočkavců.

Obejdu dům a zamířím na terasu, vyhřívat se na sluníčku. Na záhonu u východní zdi objevím první tři nesmělé kvítky sněženek a pod keřem zlatého deště začíná kvést čemeřice. Srdce mi zaplesá. Posadím se na lavičku a zavřu oči. Zhluboka se nadechnu – vzduch voní vlhkou zeminou a tlejícím listím.

U krmítka vesele štěbetají sýkorky, jako by z dnešního dne měly stejnou radost jako já. A pak najednou zaslechnu jemné bzučení. Otevřu oči, abych se ujistila, že se mi to nezdálo.

Sluníčko mě na okamžik sice oslní, ale přesto ji spatřím – první odvážnou průzkumnici. Krouží, zkoumá okolí a vyhlíží první pyl nebo zdroj vody. Hned se rozběhnu k úlům. Před česny vládne čilý ruch, spousta drobných křídel se třpytí ve slunečním světle. Včely vyletují z úlu, aby se očistily, vyprášily. První včelí prolet tohoto roku – ta nejkrásnější podívaná pro každého včelaře a naděje, že jeho včely snad přežijí do jara.