Kostky jsou vrženy…

16. dubna 2023

Nechala jsem Honzův první mail skoro 10 dní bez odpovědi.  Potřebuji si to (už zase, tentokrát už asi po sté) všechno ještě jednou pořádně rozmyslet. 

Během těchto  prvních aprílových dnů 

• se procházím naší zahradou a zjišťuji, že i když je plná různých rostlin, zas až tolik medonosných jich tu není. Aspoň mám odůvodnění k dalším mega nákupům v mém milovaném zahradnictví. Tetelím se blahem, pro jednou nebudu mít špatný pocit z toho, že zase utrácím za kytky.  Vždyť to není pro mě, ale pro včely. 
• Vysedávám na internetu a hledám nějakou knížku o včelách. Najdu jednu moc hezkou o včelách pro děti : Jeden rok v životě včely. Velmi krásně a jednoduše napsané, přesně pro mě. Po přečtení mám takový ten pocit: Pusťte mě k tomu, já tomu rozumím.  
• pročítám včelařské weby a fóra, nadchávám se pro různé způsobů včelaření, zmítám se v tom, pro jaký úl se rozhodnout, upadám do depresí, jak je to všechno složité – nemoci, léčení, vyhlášky, nařízení,  předpisy, Český svaz včelařů, povinnosti včelaře… Divné,  o ničem z toho se ta dětská knížka nezmiňovala.
• každou chvíli mám chuť z toho vycouvat. 
• A pak objevím a absolvuji online kurz Václava Smolíka a definitivně se rozhodnu, že se stanu včelařkou – opylařkou. 

S Honzou se domluvíme, že mi udělá oddělky a manžela “přinutím”, aby mi vyrobil Smolíkovu košnici. 

Kostky jsou vrženy…