Opravdu víš, do čeho se to pouštíš? 

7. dubna 2023

Dnes přišel e-mail od Honzy. Srdce mám až v krku a začínají se mi malinko potit ruce, zhluboka se nadechnu a e-mail otevřu.

Na úvod Honza píše, že nemá problém mi v začátcích se včelami pomoci. Jupííí, tak to vypadá, že mám “učitele” včelaření. Aha,  ale vzápětí dodává, že nevím, do čeho se to pouštím. Včelaření je sice krásný koníček, kdy se člověk tak nějak více napojuje na Matku Zemi, kdy si uvědomuje  a prožívá cykly přírody, vnímá počasí a co zrovna kvete, ale zároveň mě upozorňuje na stále se zhoršující zdravotní stav včel, kdy neustálým šlechtěním a léčením děláme ze včel slabé, neduživé, náchylné mrzáky.  Honzův průzkum ukázal, že přes zimu 2022/2023 skoro 51% včelařů zaznamenalo úhyn svých včelstev. On sám, jak píše, letos vyzimoval asi 1/3 včelstev a považuje to za velmi dobrý výsledek. 

Ufff! V krku cítím pořádný knedlík a slzy na krajíčku. Vím, že situace ve včelaření není dobrá, ale z Honzových slov mě mrazí. Navíc se mi začínají vybavovat útržky z dětství… Bylo mi asi pět, na zahradě nedaleko od včelína vzplanul velký oheň. Táta pálí kvůli moru včelího plodu všechna svá včelstva, úly a další vybavení… Včelín osiřel a už nikdy to v něm nebude vonět, tak jako dřív. Táta se ke včelaření už nikdy nevrátil…

A po tom všem, se ty chystáš do toho pustit. Jsi si fakt jistá, že víš, do čeho jdeš?

Upřímně. Nevím.

Těžkou hlavu si uložím do dlaně a jen tak koukám z okna. Je 7. dubna, Velký pátek. Tmavé zatažené nebe zdůrazňuje vážnost tohoto dne a Honzových slov. Svět za oknem je tichý a poklidný, ale příroda se už delší dobu připravuje na velký okamžik znovuzrození. Všimnu si, že se zrovna ze zimního spánku začínají probouzet krokusy. Jejich křehké okvětní plátky září na záhonku v odstínech fialové, bílé a žluté a tvoří nádherný kontrast k tomu tmavému nebi. Jako by mi ty krokusy chtěly dát naději, že i ve chvílích temna a smutku existuje prostor pro nový začátek a radost.