Na první pohled je to jen malý kousek země – zahrada ve svahu obráceném k východu, kam se ranní slunce opírá do trávy dřív, než se stihne okolní svět úplně probudit. Zahrada, kde kvetou růže i pampelišky (hádejte, čemu se tu daří lépe?), kde mezi zeleninou neustále bují plevel a pýr ;-), a kde si krtek s neochvějným odhodláním přestavuje trávník podle svých vlastních plánů. Zahrada, která možná není dokonalá – ale zato plná života.

A to doslova. Svůj domov tu mají tisíce včel, které neúnavně poletují mezi květy, opylují, bzučí a tvoří. V koutku zahrady, pod třešňovým stromem, stojí jejich dřevěný úl. Uvnitř vládne královna – a opodál já, obyčejná holka, která se tu učí žít pomaleji, vnímavěji a v souladu s přírodou.

Jmenuji se Lucie. Narodila jsem se v Rychlebských horách, ale vítr mě z těch hor zavál dál – nejdříve na studia do Opavy, a pak za manželem ještě o pár kilometrů dál na východ.

Můj původní plán byl nadělit si ke čtyřicátinám ovocný sad. Jenže pak do toho vstoupil Vesmír a moje kolegyně Ivanka (za všechno může Ivanka!). A tak přišly včely. A spolu s nimi úplně nová etapa života – plná vosku, propolisu, rojení a nekonečného učení.

A tahle stránka je takový můj úlový deníček. Píšu si sem o tom, co se kolem děje, co roste (a co ne), co voní, co bzučí – a co mi dává smysl.

Pokud máte rádi přírodu, med a klidné chvíle na zahradě – jste tu správně.

Vítejte v Úlu pod třešní.

S respektem a hlubokou úctou k přírodě,

Lucie

P.S. Nově nás můžete sledovat také na instagramu https://www.instagram.com/ulpodtresni